Psáno pro mou sestru Gábi...
Postavy a autorská práva patří J.K.Rowlingové...
Postavy a autorská práva patří J.K.Rowlingové...
"Ty jedna potvoro zlatá! Vždycky se z té baňky dostaneš!"Zavrčela vztekle a máchla po okřídleném míčku prachovkou. Vůbec jí to nepomohlo, po půlhodinovém úsilí boj vzdala a prudce se zabořila do pohovky.
"Harry si tě bude muset chytit sám, jako každý rok o vánočním úklidu. Bude mít opravdu radost." Ušklíbla se a nezbylo jí, než Zlatou sledovat, aby se někde v domě nezatoulala.
***
Davy se linuly po celé chodbě.
"Nenávidím přestávky. Vždycky mě ty lidi smetou."Zakňourala Kitt.
"Ale, nech toho. Vždyť je to sranda. Zkus třeba vylít na zem inkoust, všichni za tebou popadají jako hrušky." Zakřenila se při té představě Gábi. Vždy měla dobré nápady a Kitt nejednou uvažovala, kdo by vyhrál v duelu Gábi versus Weasleyovic dvojčata. Dveře z učebny naproti jejich cestě se prudce otevřely. Sedmáci skončili hodinu a hrnuli se na oběd. Mladší jedinci jim šli z cesty, možná z respektu možná ze strachu, nebo i proto že se nechtěli nechat zválcovat nevychovanou hladovou smečkou. Dav se zvětšil a studenti se na sebe tlačili víc a víc. Kitt se z toho rozkašlala. Gábi se rozesmála a jen tak tak se stačila dotknout špičkami prstů svého Vyvoleného, kterého bohužel dav cpal na druhou stranu.
"Uf. Je to za námi."dosedla Kitt tvrdě na židli a jala se rovnat své trčící neposedné vlasy do culíku. Kulatá tvář jí vedrem zrůžověla a čelo se mírně lesklo potem. Gábi ji však neposlouchala a čmárala si na volný pergamen klikyháky. O této dívce se dalo říct, že je jiná. Bylo to na ní poznat na první pohled. Hnědé kudrnaté vlasy nosila nepoddajně rozpuštěné, často a ráda se smála. Ale ne nijak puberťácky a ječivě, ale krásně a od srdce. Byla nenapravitelný optimista a všem, které potkala, dokázala rozzářit den. Ať už svou osobností nebo aspoň svým barevným šíleným oblečením. Ráda nosila proužkované návleky různých pestrých barev a ani uniforma jí nebránila lišit se od jiných. Tmavé podkolenky vyměnila za puntíkované a kamarádi návleky nesměly chybět. Možná i proto ji Harry tak zbožňoval. Možná proto spolu byli už tak dlouho.
"Co mu mám dát? Bude mít svátek." Zeptala se z ničeho nic spolusedící.
"Nevím. Co sladkosti? Nebo plyšák?"
"To je proboha všechno hrozně ohraný. Chce to něco osobního. Něco, co má rád, ale nemůže to jen tak mít. Něco vzácného... něco jako…. Zlatá."
"Gábi, snad ji nechceš vzít?"
"A proč ne? Po škole najdu Rona a poptám se ho."
Při jméně Harryho nejlepšího kamaráda se Kitty trochu pousmála a nenápadně se optala, jestli ho může jít hledat s ní. Gábi to hned došlo.
"No, tak míče se schovávají do skladiště famfrpálu. Klíče mají jen vedoucí mužstev a hraje se pořád s těmi samými. Náhradní se použili jen jednou či dvakrát, co jsem tu." Rona zastihli na cestě z hradu, tak se ho jala Gábi hned vyzpovídat a Kitt ji byla v patách.
"A kdy to bylo?"Ptala se a snažila se co nejlíbezněji usmát.
"Tak to už si nepamatuju." Vrhl na ni Ron pohled ala nemám paměť Hermiony a razil si to dál.
"Výborně,"oddychla si Gábi,"tak to bychom měly."
"No, tak nevím, co na tom vidíš tak úžasného. Moc nám nepomohl."
"Právě naopak, Kitt. Přemýšlej, kdo má klíče z naší koleje."
"Harry."Docvaklo to konečně dívce.
"Ahoj, bobi, jaký jsi měl den? Dobrý?"Optala se a žuchla k němu do křesla u krbu. Jelikož bylo teplo, krb nehořel a většina studentů se povalovala venku na sluníčku.
"No, jako vždy jsem připravil naši kolej o nějaké body, usnul v hodině Dějin čar a kouzel a vylil si inkoust na poznámky z Přeměňování. Takže celkem normální ... a ty?"
"Jo, dobrý. Nepůjdeme se projít ven, nebudeme tu přeci zavření, ne?"Jako kočka se k němu přitulila.
"Dobrý nápad, jen si hodím věci do pokoje."
Odspěchal a Gábi se lyšácky usmála. Vzít mu ten klíč nebylo zase tak těžké, musí mu říct, ať si dává větší pozor. Zacinkala kovem a klíče schovala do kapsy.
"Tak, jak si dopadla?" Ptala se zvědavá Kitt na večeři. Gábi jen mrkla okem a posunkem jí naznačila, ať je zticha.
"Dneska pro ni zajdu. Večer."
Gábi se vydala po půlnoci do skladiště. Vše šlo jako po másle a zanedlouho už stála před zamčenými dveřmi. Otočila klíčkem a vešla. V místnosti bylo teploučko, na šňůrách visely famfrpálové dresy, z pootevřené skříně čouhala náhradní košťata a v rohu stály bedny s míči. Sehnula se k jedné a otevřela víko. Malý míček se nepatrně třepotal a zlatavě svítil. Gábi ho nikdy neviděla tak úplně z blízka. Jediné, co věděla bylo, že ho musí pevně držet nebo jí uletí. Zavřela bednu, pevně chytla kuličku a vydala se na cestu zpět.
"Mám ji." Zašeptala šťastně u snídaně Kitty. "Stihla jsem to tak tak. Dneska má svátek."
Seděli pod košatým stromem kousek od jezera. Vítr jemně pofukoval a houpal listím. Gábi se nadechla voňavého letního vzduchu a zašeptala:"Všechno nejlepší." Otevřela dlaň a z ní vyletěla Zlatonka.
Harry ji pozoroval a pak ji rychlým pohybem ruky chytil.
"Tak to jsi byla ty, kdo ji vzal? Ty malá kriminálnice!" Zlobil se naoko.
"Ano. Tady máš klíče, příště si je líp hlídej." A políbila ho na tvář.
***
"Ahoj zlato, mám pro tebe novinku…" Přivítala ho vesele.
"Nedělala jsi zase vánoční úklid?" Zeptal se podezřívavě.
"No…ano. Ale já fakt nevím, jak se ta věc z tama zase dostala. Je v kuchyni." Poskytla mu nevinně informaci. Harry si vyhrnul rukávy a rázným krokem odešel.
"Jdu na to…."
no tak tohle je vážně oslnující když je to pro mě!!