close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak to mohlo být...

21. července 2008 v 11:30 |  Psáno pro radost..
Povídka psaná před rokem kvůli jedné katastrofální lásce...tentokráte bez HP tematiky a trochu osobnější... a nedokončená...čímž vyzývám navštěvníky mého blogu,aby vymysleli co bude dál..:)

Nejkrásnější co můžeš poznat je lásku dát a v lásce být milován. -Moulin Rouge

"Dobré ráno Teri,opět pozdě.Co to bude dneska?Zachránila si autobus plný lidí nebo převáděla důchodkyni přes přechod?"Usmál se zvědavě dirigent a trpělivě čekal na odpověd.
"Bax mi ukradl ponožku.Chápete,že jsem mu ji namohla nechat.A pak nám zamrzl motor."
Aspoň jsem to zkusila a má odpověd měla naprosto očekávanou odezvu.Všichni mí spoluhráči padly do kolen smíchy.Musela jsem se taky lehce ušklíbnout a odevzdaně se přesunula na své místo v učebně.Metl(náš orchestrvedoucí)poznamenal něco o studeném červnovém období,ale dál už to nerozebíral, za což jsem mu byla velmi vděčná.Tyto stále stejně probíhající sobotní rozhovory mě začínají nudit.Zato ostatní to již berou jako tradici dne.
"Ahoj Teri!Co to zase bylo?"Ptá se stále rozesmátá Ema.Jsem štastná,že ji zase vidím.Na zkoušku dojde jednou za měsíc,vysoká ji dává zabrat.Nemám ji to za zlé,jen mi prostě chybí.S radostí ji pomačkám v náručí.
"Znáš to,ségra zaspala.Opět.Je ale lepší to svést na psa,ne?"
"To jo a hlavně na to zimní počasí…"ušklíbne se a vyběhne do prvního patra na záchod.Zelené sportovní šaty na ni vlají a těch osm let,co ji znám je pořád stejná.Spotovní,časově vytížená,perverzní a stále hladová.
"Nazdar ségro!Tebe jsem dlouho neviděl.."
"Jo,je to týden..přesně."Usměju se a svého skoro adoptivního bratra podrbu na hlavě.Mám ho hrozně ráda,ale ten jeho chronický flegmatismus mi leze na nervy.
"Budeš tento víkend píct něco dobrýho?"
To se ozvala jeho mlsná pusinka…
"No,jestli máš zas ty své perníkové chutě,tak se v neděli stav na kafe."Ujistím ho.Co bych pro něj neudělala.
"Ahoj Linduško."Zvolám překvapeně…má spolusedící v autobuse přichází až o přestávce.
"Jak to,že tak pozdě?Tom nic neříkal…"
"Ale,problémy s našima zase…"
Hodím na ni smutný pohled a ona mu hned rozumí,jen sklopí víčka a hned se zase usmívá.S rodiči má vposlední době velké problémy,s nástupem na vysokou se ji zkrátil čas,který s nimi tráví a jim se to nelíbí.Orchestr ji chtěli zatrhnout,ale pro ni je to určitý relax,jako pro všechny lidi tady.Hudbu si vzít nenechá.Je to náš život.Odchází do kanceláře zaplatit náš poslední sezonní zahraniční výjezd.Tentokrát do krásné Francie.Po dlouhé době opět St.Tropez.Hold jsme už pamětníci.
"Ahoj bobišku!"A přicházím můj bráška dva.Jediný chlap, kterýho zbožňuju,věřím mu a cením si ho.Vždy dokáže poradit a často hledá radu u mě.Podá mi půlku oplatku a jde obhlídnout,jak je na tom Liduška.Ti dva spolu již druhý rok skoro žijí a mě občas příjde,že mě berou jako své trochu větší dítě.Oba.Ani bych se nedivila,kdyby po mě chtěli, ať jim jdu za svědka či jako kmotra pro mimi.
Ema konečně dorazí a my můžeme vyrazit plenit obchod.Po hraní je hlad.A v našem podání velkej.Ve dveřích se srážím s Ondrou.
"Ahoj Teri.Ahojte všichni."Usměje se a po řádné odpovědi všech zúčastněných,tentokráte i mě, se odporoučí do budovy.Zahlédnu jak na něj hází Liduška s Emou vražedný pohled a bobišek(pravým jménem Kristián)jen svraští obočí.Ale už o mě nemusí mít starost,z téhle staré rány jsem se snad vyléčila.Doufám.Ondra mi provedl něco,co hodně bolelo a všichni kromě bráchy to ví.A hrozně moc mi pomohli,když mi bylo nejhůř.Jediný šrám,který mi zůstal(pokud nebudu počítat tu jizvu od praštěného klištěte,kterou jsem získala kvůli němu),je to,že už něvěřím na lásku.Nemyslím teď mateřskou či přátelskou…tu partnerskou.A nevěřím chlapům.A děkuji moc za tuhle tvrdou zkušenost,která mě v tom jen přitvrdila.Jako chlapi teď samozřejmě nemyslím bráchy.
Slunce svítí a my se rozcházíme zase na týden.Bohužel.Ale musí to tak být.Ráda bych i někam zašla,vzala třeba strejdu Plecha,ale doma mě čeká rodina,která je pro mě to nejdůležitější.Hlavně teď jsem tam potřebná,po smrti našeho táty…rakovina jater z chlastu..ale my jsme mu to říkali…neposlouchal nás a se svým životem naložil po svém.A kromě rodiny mě čeká téma k maturitě ze sociální péče,ale to je opomíjivé.
Na nástupišti čeká už i ségra,po naší domluvě se scházíme až tady.Má své kamarády a ja své,tak to nebudeme míchat.Cestu prodebatujeme o nové zamečníkovské skladbě.Potřebuje to,je v orchu teprve necelý půlrok.Nováčkovské nadšení u ní tedy ještě neodpadlo....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama