close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Samota

21. července 2008 v 21:06 |  Psáno pro radost..
Psáno pod nátlakem deprese....obsahuje trošinku autobiografie...ale jen malinko
"Cítím, že pro mě nejsi ta pravá." S těmi slovy se otočil a odešel. Nechal mě tam stát samotnou se zhrouceným vysněným světem po jeho boku.
***
"Vyber poštu!"Ozvalo se z kuchyně. Zvedla jsem se od rozluštěné křížovky, otevřela hlavní dveře a rozhlídla se po silnici. Vítr svou vůní přisliboval déšť a já šmátrala v kovové schránce. Kdosi kolem mě proběhl po chodníku. Otočila jsem se za ním. Ano, je MU trochu podobný-vysoká atletická postava, široká ramena, nakrátko ostříhané světlé vlasy. Vyzvednu letáky a kouknu se na hodinky. Čtvrt na devět večer. Jací blázni chodí v tuhle dobu běhat?
***
"Dívej, to je on. Ten náš běžec!" Šeptám nadšeně kamarádce na terase v letní restauraci. Změří si ho pohledem a obrátí se na mě. V tu chvíli ji už nevnímám. Přes sluneční brýle pozoruji jeho rysy, jsou tak podobné. Blankytně modré oči, neskutečně dlouhé světlé řasy, nejistý úsměv úzkých rtů, dvoudenní strniště a pár letních pih. Jako by cítil můj pohled, otočí svůj zrak na mě. V tu samou chvíli mě někdo pozdraví. Odtrhnu konečně svůj zrak a nemůžu uvěřit- setkávám se se sestřenicí, která si po chvíli sedá k běžci.
***
"Víš, koho jsem pozvala na oslavu?"Ptá se mě maminka a stereotypně štrikuje ponožky na spaní.
"Sestřenku s jejím přítelem a jeho bratra- Matěje. A světe div se, on bydlí v téhle vesnici a dokonce chodí běhat. Mám pocit, že jsem ho už i párkrát viděla." V tu chvíli se nemůžu nadechnout. Po chvíli se zvedám a jdu umýt nádobí od oběda.
***
"Ještě pití? Zajdu pro něj dovnitř."Zvedám se od stolu a mířím do domu pro další várku Kofoly. Tyhle větší oslavy nemám moc v oblibě-dost se naběhám. Tiše vyjdu do svého pokoje. Musím si odpočinout od toho rámusu, aspoň minutku. Opírám se o studenou zeď a pozoruju plakát nad svou postelí. Tristana a Isoldu v objetí.
Zanedlouho vstanu a celá ještě mimo se ve dveřích s někým srazím. Dost se praštím do hlavy. Pevné paže mě chytnou a dovedou sednout na postel.
"Není ti nic? Mám dost tvrdou hlavu."Blankytné oči se na mě usmějí a Matěj si sedá k mým nohám.
"Jsem v pořádku. Jen jsem se dost lekla, nikoho bych tu nahoře nečekala. Zvlášť když je na dveřích nápis zákaz vstupu."Konečně zaostřuju a chystám se vstát.
"Ještě chvíli seď, ať se ti nezamotá hlava." Radí mi a očima šmejdí po pokoji. "Je to tu hezky zařízený. Ten film se ti tak líbil?" Kouká na plakát.
"Líbil, ale není tu jen pro to. Něco mi připomíná. Varuje mě. Ukazuje, že láska bolí. Mě vždycky jen bolela a vše brala, na oplátku nic nenabídla. Bojím se, že mi zase jen ublíží, ale přesto ji chci. Samota mi nahání strach ještě větší."
V tu chvíli už oba stojíme. On pořád pozoruje plakát. Na kořenu nosu se mu tvoří malá vráska. Nezakrytě ho sleduju očima. Tolikrát jsem se na něj koukala přes sluneční brýle, ale bez tmavého odstínu je ještě hezčí než ON.
"Musím jít. Čekají na to pití." Usměju se a naposledy se podívám do jiskřivých blankytných očí. Kráčí blíž ke mně a jemně jakoby váhavě se dotkne mé ruky.
***
Teď už vím, proč přišel nahoru, co chtěl. Ukázat mi, že láska dokáže i dávat, že se jí nemusím bát. Matěj není ON, Matěj je někdo úplně jiný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína =o) Pavlína =o) | E-mail | Web | 21. července 2008 v 21:43 | Reagovat

pokaždé když si přečtu něco od tebe tak je to den ode dne lepší.ty sem jednou napíšeš i svou celou knížku...a to ti řeknu.to bude trhák =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama