Zveřejňuji na blogu minipovídku, kterou napsala moje skoro třináctiletá sestra…jde o prvotinu, v níž se probouzí její dědičné sklony ke spisovatelství..:-)
Zabočila za roh a dál pádila chodbou.Přitom si pomyslela :Jednou mě ty změny v rozvrhuzapleští!!Zrovna totiž zjistila,že jim na nástěnce přibyla nová změna.Mají náhradní hodinu lektvarů ve sklepení,které bylo asi přes půl hradu od jejich společenské místnosti.Momentálně míjela partu chichotajících se studentek z 2.ročníku.
Dál pospíchala po schodech a konečně dorazila do chodby,která spojovala učebnu s kabinetem lektvarů a chlapecké záchody.Na chodbě nikdo nebyl,proto se dovtípila ,že celý zbytek třídy je už dávno v učebně.Zatukala a na dveře ,ale nikdo neodpovídal.Potom otevřela a zjistila,že v učebně nikdo není!!!Rozhodla se,že se půjde ještě kouknout do pokusné místnosti,která se sice moc nepoužívala ,ale mohli by tam být.Nikdo tam nebyl,ale v místnosti ji upoutala tabule, na níž bylo napsáno:VŠECHNO NEJLEPŠÍ RACHEL!!
Toto písmo znala,psal to jistě kluk,který se jí líbil a byl ze 4.ročníku.Vrátila se zpět do učebny a v tom ho spatřila.Stál,v jedné ruce držel rudou růži.Podle ní byl boží.Měl hnědé oči,hnědé vlasy malinko ulízané na stranu.Brýle s černými obroučkami,větší nos.Na sobě měl černo-červený svetr s vyhrnutým rukávem a pod ním se schovávali černo-bílé "návleky".Bylo to zajímavé tam stát a dívat se někomu přímo do očí.Konečně se pohnul a udělal krok v před.Dal před sebe ruku v níž svíral růži a řekl:"Nenašel jsem jiný způsob,jak bych ti mohl popřát o samotě"... a šibalsky se usmál.....
s malymi upravami -zdroj: www.gabuscin.blog.cz{zde naleznete i povidku venovanou primo me}
po kom má mít tvoje ségra ty zděděný sklony k spisovatelství? =o) Ale jinak dobrý...